Jak na to ?

Jak napsat poutavý příběh, který čtenáře vtáhne a napětím ani nedýchá? Ve kterém postavy jako by ožívaly a čtenář měl pocit, že se sám stal jeho součástí? Tohle jsou naše jednoduché tipy pro začátek:

1. Podrobně popište postavy i prostředí

Jména postav - dejte svým hrdinům jméno. Najednou se z obyčejných postav stanou konkrétní. Čtenář k nim snáze získá vztah a zapamatuje si je.

Plyšový medvídek jménem Brůča si pustil rádio a teď tančí s panenkou jménem Cecilka a při tom tančení jedí čokoládu! (Martin, 4.A)
Vyhrál můj nejoblíbenější plyšák, který se jmenuje JOYK. Večer, když jsem šel spát, tak mi to pošeptal a smáli jsme se tomu tak, že jsme nemohli usnout. (Šimon, 3. A)

Přívlastky - přibližují, jak postavy vypadají, jaké mají vlastnosti, chování, ... Čtenář si je snáze představí.

Velký plyšový medvěd sní o nádherné, velké a statné medvědici. (Viky, 4. A)
Žádný člověk tam nebyl, ale byl tam zuřivý kocour Garfield. (Vojta, 3. A)

Detailní popisy prostředí, činností - jak věci vypadají, co vše se na konkrétním místě nachází, co přesně postavy dělají, jak při tom vypadají, můžeme popisovat i vůně, zvuky... Čtenář by se měl cítit, jako že na daném místě opravdu je a děj zblízka pozoruje.

Přijde ovečka Shawn s mikrofonem na postel jako na pódium a začne zpívat uklidňující písničku. (Anička, 3. A)
Koberec se vlní, jako kdyby byl oceán a lego panáčci plavou, cvičí, běhají a skákají. Rostliny se zvětšují, až z toho je prales, květináče jim říkají, ať se tak neroztahují. I stěny se vlní, jako by byly vodopády a z obrázků vylézají zvířata, lidi, dinosauři, rostliny, příšery a vytéká z nich voda, plavou tam ryby, želvy i mořský hadi, ponorky i ostrovy tu jsou. (David, 4. A)
Po zemi se plížila moje plyšová veverka. Chvilku se dívala kolem a vedle dveří. A potom zavolala: „Vzduch je čistý!“ (3. A)

2. Dejte příběhu rámec

Všechno má začátek a konec:

V mém pokoji, hned co zavřu dveře, začne život. .... A ráno jsem tenhle příběh vyprávěl rodičům. (Šimon, 5. A)
Jednou jsem měla hodně času, protože jsem si přivstala do školy. ... A nakonec jsem se s nimi i skamarádila a nakreslila je - koukejte. (Kačka, 5. A)
Když ve svém pokoji zavřu dveře, jsem zvědavá, co se tam asi tak děje. ... Když už byl čas, uklidily mi polici, ustlaly postel a zalezly si na místa, kam patří. Potom už jenom čekaly, až přijdu ze školy. (Anička, 4. A)
Odešla jsem ze svého pokoje, ale když jsem zavřela dveře, koukla jsem se do něj klíčovou dírkou a viděla jsem: ... Když jsem otevřela dveře, bylo všechno, jako by se nic nestalo. (Jitka, 4. A)

3. Vymyslete zápletku, konflikt

V životě se vždycky něco zauzlí a rozuzlí. Pořádná zápletka nebo konflikt dá příběhu napětí.

„Poplách, poplách, už jsou tři hodiny a Ella se vrátí. Rychle uklízet.“ Hračky uklízejí pomalu, jako kdyby se rázem proměnily v lenochody, kteří pomalu uklízí. Najednou jsou slyšet kroky, jak jde někdo po schodech. Hračky na chvíli strnuly. (Ella, 4. A)
Tak se všichni posadí, a zatímco se zklidní, mezi koši s hračkami něco zašustí. A najednou se vedle ovečky Shawn objeví ovoce a začne tancovat. Jenomže se náhle na jeviště přiřítí krtek s kytarou a ztropí tam pěkný rambajs. (3. A)
Řekly si: „Výborně, v bytě nikdo není!" V tom se ovšem mýlily. Žádný člověk tam nebyl, ale byl tam zuřivý kocour Garfield. Hračky prohledávaly byt a najednou uslyšely, jak někdo otevřel dveře. Všechny se rychle schovaly pod křesla. Najednou se zpod jednoho křesla ozval strašlivý řev. A pak se zpod něj vykutálela hlava plyšové kočky. Všechny hračky utíkaly a za nimi se hnal Garfield. Hračky vběhly do Anetčina pokoje a přibouchly za sebou dveře. (Vojta, 3. A)

4. Používejte přímou řeč a citoslovce

Přímá řeč - co postavy říkají, můžeme psát i celé rozhovory. Děj to oživí a urychlí, čtenář má pocit, jako by byl na místě a nebo součástí rozhovoru.

A všechny hračky chystají závody, kdo je rychlejší a komentuje to plyšový méďa: „Na startu je levhart, pes, auta, ponožky i slipy vidím. Už běží, byl to bleskový závod, poslední byly slipy, pak auta a třetí byl pes, druhý byl levhart a první byly ponožky. Konec závodu." (David, 4. A)
„Já se nudím,“ řekla opička. „Já taky,“ řekl vlk. „Já bych chtěl létat kolem světa,“ řekl medvídek. „No tak jo,“ odpověděla sova, „uděláme svoje letadlo a budeme létat kolem bytu!“ „JOOOOOOO!!!“ radovaly se zvířata. „Takže,“ pokračovala sova, „opičko, ty budeš hledat papír, vlku, hledej lepidlo, medvídku, budeš to lepit, no a já vymyslím, jak to všecko bude vypadat.“ (Veronika, 3. A)
Někteří plyšáci jsou trochu neposední a nezavírají pořádně fixy. Fixy je napomínají: „Zavírejte nás pořádně, nebo vám vyschneme a budete si kreslit jenom s pastelkami!“ (Leontýna, 3. A)

Citoslovce zvuku, pohybu - znázorní a přiblíží děj, urychlí ho, dodají mu dramatičnost.

Vypínač si řekl: „Já si zhasnu a basta fidli.“ CVAK. Všechny hračky se lekly. (Šimon, 4. A)
Bác. Spadla kytka. Bum. Padají hodiny. (3. A)

5. Pracujte s délkou vět

Příběh bude rychlejší, pomalejší, dramatičtější, jak potřebujete.

Najednou jsou slyšet kroky, jak jde někdo po schodech. Hračky na chvíli strnuly. Potom chvilka hrobového ticha, ozve se chrastění klíčů. Pomalu se z nepořádku stává uklizený pokoj. Otevřou se dveře, vejdu dovnitř. (Ella, 4. A)
Bác. Spadla kytka. Bum. Padají hodiny. Slyší moje kroky. Vracím se do pokoje. To je mela. (3. A)

Jak oživit dětský pokoj ?

V našem konkrétním zadání jsme chtěli oživit dětský pokoj. Dětem se povedlo dát věcem vlastnosti živých bytostí a rozpohybovat je. Některé nápady a formulace byly naprosto originální. Jak toho děti docílily?

O neživých věcech mluvíme jako o živých

děti daly věcem vlastnosti živých bytostí, čtenář má pocit, jako by věci před ním ožívaly:

Záclony tančí. (Terezka, 3. A)
Rybičky v akváriu začnou tančit. (Kája, 3. A)
Okno se myje, aby se přes něj dalo vidět a knihovna si rovná knížky. (Ondra, 4. A)
Obrázek od Áji má narozeniny a pořádá narozeninovou oslavu. (Sára, 4. A)
Knížky se čtou navzájem. Pracovní stůl posiluje, aby udržel vše, co na něj dám. (Honza, 4. A)
Pak si ale postel ze skákání zlomí nohu a plyšáci běží do lékárničky a hledají obvaz. Pak jim ale moudrá kniha vědy a umění řekne, že mají vzít lepidlo, protože postel je ze dřeva a tak plyšáci běží do skříňky a hledají lepidlo. (Cyril, 4. A)
Plyšáci mi snědli párek v rohlíku, který jsem nesnědl k večeři a pak jim nebylo dobře. (David, 4. A)
Deka se vydala do druhého patra, kde je lednička a vzala si šunku a sýr, pak šla zase do prvního patra (na postel) a vyndala sýr a šunku a rozdělila se s polštářem. (Martin, 4. A)

Originální nápady

které stvoří jen bohatá fantazie, ne náhodou dětská:

Všechny hry hrají samy sebe. (Cyril, 4. A)
Polštář zápasí s peřinou, kdo je důležitější. (Šimon K., 4. A)
Pískací prasátko se chystá vyloupit kasičku. (Lukáš, 4. A)
Oblečení ze skříně začne dělat módní přehlídku. (Štěpán, 4. A)
Ségřiny barbíny plánujou výlet do sauny (trouba). (Štěpán, 4. A)
Propiska hraje s papírem piškvorky. (Viky, 4. A)
Z knihy pohádek vylezl drak a rozkousal polštář. (Vojta, 4. A)
Lampa si čte knihu Nejznámější Ezopovy bajky a najednou na ni vyskočí lev a vytrhne ji ze zásuvky. (Vojta, 4. A)
Oblečení, co je až úplně dole, se snaží vylézt nahoru, protože si ho už nikdo dlouho nevzal. (Terezka, 3. A)
Papíry z koše vyšly ven a šly předstírat, že jsou čisté papíry. (Terezka, 3. A)