David, 4. A

POKOJ

Já vám řeknu, co dělá můj pokoj, když tam nejsem.

Plyšáci hrají fotbal, nebo si hrají a auta zase soutěží v rychlosti, lampička bliká, než jí praskne žárovka a tužkama si hází po sobě cínoví vojáčci. Školní stůl běhá s židlí, kdo je rychlejší a barvy i štětce malují krásný obrazy a vojáci z knížek se sebou válčí o království a princezny si povídají. Oblečení ze skříně si povídá o vodě a jaký je hezčí a ze skříní skáčou dolů peřina a polštář a soutěží, kdo bude dřív dole a z lega se staví různý stavby a auta vše co postaví najednou květina má telefon a hraje hry květináč se kouká na televizi, kde hraje fotbal Sparta se Slávií a křičí dejte gól!!! Všichni křičí! Postel si hraje na psa a honí se za každou hračkou a koberec se vlní, jako kdyby byl oceán a lego panáčci plavou, cvičí, běhají a skákají. Letadla létají, stíhačky a tanky po sobě střílí jako na bojišti. Rostliny se zvětšují, až z toho je prales, květináče jim říkají, ať se tak neroztahují. I stěny se vlní, jako by byly vodopády a z obrázků vylézají zvířata, lidi, dinosauři, rostliny, příšery a vytéká z nich voda, plavou tam ryby, želvy i mořský hadi, ponorky i ostrovy tu jsou. Lodě napadají piráti. Hračky mi schovají učebnice. I svatbu si uspořádali. Hladí psa a chystají se, že půjdou s ním na procházku. Čmárají na zdi a lustr spadl a hračky to pak uklidí a hází to z okna na lidi. Nůžkama stříhají sešity, papíry a učebnice. Televize se furt vypíná a zapíná a všichni křičí, aby se nevypínala, ale televize to dělá dál a nakonec ji vypojí. Na lego panáčky svítí lampička, takže jsou jako na pláži. A všechny hračky chystají závody, kdo je rychlejší a komentuje to plyšový méďa: „Na startu je levhart, pes, auta, ponožky i slipy vidím. Už běží, byl to bleskový závod, poslední byly slipy, pak auta a třetí byl pes, druhý byl levhart a první byly ponožky. Konec závodu“ Moji plyšáci pořádají koncert. Květina, která hraje na mobilu, tak nadává na wi-fi. Do žákovský knížky píší pětky místo jedniček. Pokémoni válčí a domlouvají se, že půjdou zachránit dalšího pokémona do Lukášova Jaklova domu, ale může je napadnout morče, co má doma, takže to odloží.

Tady to nápady přímo srší. Moc pěkná jsou přirovnání k přírodě (koberec jako oceán, prales, stěny jako vodopády) a také komentář médi k závodům. Ten je navíc vtipný! Klidně by autor mohl některé události ve vypravování vypustit a naopak některou událost víc rozvíjet - třeba víc psát o závodě, udělat to napínavější. Rozhodně to ale není žádná nuda. 

Jana M.