Ella, 4. A

Co dělá můj pokoj, když tam nejsem ...

U mě a sourozenců v pokoji bych řekla, že se nic zvláštního neděje.

Když zavřu dveře, odejdu, tak naši plyšáci, hračky, peřiny, polštáře, figurky, lego ... si sednou před postele, na koberec a hrají karty. Různý hry a postele, plakáty, skříně, police, knihovny, stoly, okna ... se na ně koukají. Oni hrají, schází se víc a víc hraček a roztahávají toho tolik, že tam je velký nepořádek. Hračky se pořád scházejí. Potom jednoho vyšlou do obýváku, aby zjistili, kolik je hodin. Vyslaná hračka si pomyslí: „Co je to za čárky? A za čísla? Já zapomněl, neumím hodiny.“ A potom se vrátil a řekl jim, že neumí hodiny. Hračky řeknou: „Co se dá dělat, dalšího tam nebudeme posílat,“ a hrají dál. Zazní tam někdy divný slova, ale jinak tam zazní slova jako „Eso,“ „kule,“ další volá „žaludy,“ „prší“ a někdo asi vyhrál. Takže tam jsou různý zvuky, slova, sprostý slova atd. Vyšlou další hračku do obýváku. Hračka se turbově vrátí a říká: „Poplách, poplách, už jsou tři hodiny a Ella se vrátí. Rychle uklízet.“ Hračky uklízejí pomalu, jako kdyby se rázem proměnili v lenochody, kteří pomalu uklízí.

Najednou jsou slyšet kroky, jak jde někdo po schodech. Hračky na chvíli strnuly. Potom chvilka hrobového ticha, ozve se chraštění klíčů. Pomalu se z nepořádku stává uklizený pokoj. Otevřou se dveře, vejdu dovnitř. Hračky uklidí poslední hru, jdou na své místo, jenže plyšákům to trvá nejdéle, takže, takže. Najednou dveře pokojíčku se otevírají. Ostatní plyšáci už jsou na místě, ale poslední plyšák na posteli ještě není, zbývá mu vylízt po žebříku. Už jsem za rohem... Stihne plyšák vylízt na postel? Zbývá mu poslední žebřina. Naštěstí mu pomohl obrázek Captain Marvel z plakátu ho svou mocí jakoby dal na postel. Já už jsem za rohem a vyndávám si učení z tašky. Plyšákovi zbývá strnout. Stihne to plyšák? No, vypadá to, že jen tak tak. Uf, stihl to, než jsem se podívala. Měl štěstí, a velký. Uf.

Konec.

Velmi pěkná práce, má spád, dramatizaci i napětí - použití přímých řečí, hovorových obratů (takže takže), krátkých vět i souvětí, složených z krátkých vět. Nespisovné výrazy jsou patřičné. Otázky zvyšují napětí. Text je přirozený, čtivý, uzavřený. Má všechno, co má dobré vypravování mít - jedná se skutečně o příběh, ne jen o prostý popis situace. Autorka střídá role vypravěče (1. a 3. osoba - to je zralá autorská práce!)

Jana M.