Šimon, 4. A

CO DĚLÁ MŮJ POKOJ, KDYŽ TAM NEJSEM...

Lego panáček staví panelák. Druhý paří Brawl stars. Kytka si čte knížku, květináč řve na kytku, ať se do něj vrátí. Počítač si libuje, že na něm konečně nikdo nekillí hráče a že je konečně nabitý. Mobil si povídá přes Facebook s mobilem mého kámoše. Auto drandí po poličce. Lapač snů bombarduje lego. Polštář zápasí s peřinou, kdo je důležitější.

V mém druhém pokoji. Zatím se hádá kaktus s plastovým dinosaurem: „Proč jsi do mě píchl?“ „Hele, hele, moc si nestěžuj, tlusťochu.“ Nerfka si libovolně střílí, kam chce. Rybičce se to nelíbí, šťouchne do kytky, ať s tím něco udělá!! Vypínač si řekl: „Já si zhasnu a basta fidli.“ CVAK. Všechny hračky se lekly. „Co to?“ „Wifi?“ Jedna taky řekla „jako vážně, ihned rozsviť!!“ Vypínač řekl „ani náhodou a basta fidli.“ (Basta fidli byla jeho oblíbená věta). Plyšáci skáčou z okna, jsou měkký, tak se jim nic nestane. Chorizardi se baví o blbý weakness na vodní. Lego panáčci po sobě střílí pistolkou. Smrkaj do mých kapesníků, a když jim dojdou, smrkaj do oblečení. Knížky si mezi sebou povídají o tom, co v nich je napsáno. Jedno auto uspořádalo na koberci demoliční derby. Plyšový pes cupoval na posteli bratrův polštář, můj se ještě furt dohadoval s peřinou. Na posteli byli lego panáčci a fandili jim při tý hádce, zatím vyhrávala peřina, polštáři se to nelíbilo. Kytka škrtila lego panáčka, který jí žral kamarádku borůvku. Pokémoni hráli sami sebe, líbilo se jim, že si můžou hrát, jak se jim zachce. 

Dynamický text, který má neotřelé nápady a spád díky jazykovým prostředkům (nespisovné výrazy, slang, přímé řeči, stavba vět), dobře se čte. Trochu chybí opravdová zápletka - co se stane/děje a jak to dopadne. Jednou je už už naznačena (co se odehrává kolem vypínače), takže příště už jen trochu rozvinout - třeba za co mohla tma. Zaslouží pochvalu.

Jana M.