Vojta, 4. A

CO DĚLÁ MŮJ POKOJ, KDYŽ TAM NEJSEM...

Rádio se samo zaplo a plyšáci vylezli z postele a začali tancovat. Peřina se dívá do zrcadla a polštář si povídá s židlí. Papír se vytáhl ze šuplíku a pastelky na něj začaly kreslit. Penál ze sebe vytáhl tužku a ta na zeď kreslila kytky. Plyšový tučňák sebral polštáři povlak a jde ho dát do pračky. Z knihy pohádek vylezl drak a rozkousal polštář. Potom odletěl pryč. Plyšová beruška vzala jehlu a nit a sešila polštář do původní podoby. Lampa si čte knihu Nejznámější Ezopovy bajky a najednou na ni vyskočí lev a vytrhne ji ze zásuvky. Plyšová želva se snaží napsat do sešitu seznam plyšáků a ostatních věcí a hraček. Kalhoty se snaží navléknout na velkého plyšového hada, ale nejde jim to, protože had nemá nohy. Plyšové kuře se učí vyjmenovaná slova. Skříň se pustila do skládání oblečení. Pes se s druhým psem perou o kus masa. Autíčka si nabarvila kolečka a teď je od nich úplně špinavá podlaha. Plyšový sobík si prohlíží časopisy a knížky s pohádkami. Modelína si vylezla z balení a začala ze sebe dělat geometrické tvary. Paní sova si vzala tašku a šla si od skříně koupit oblečení. Rádio se vyplo a na hodinu uslo. Skříň to mrzelo, a tak začala zpívat písně, které znala. Papír se dohadoval se sovou, kdo si od skříně koupí tlustou mikinu. Globus ze sebe udělal kolotoč. Plyšový pes hraje na kytaru a plyšový sob hraje na flétnu. Rádio hraje na telefonu. Plyšové slunce si balí kufry na Island. Sešit lampě vyšrouboval žárovku. Plyšáci mi gumují úkoly do školy. Lego panáček vysypal korálky po zemi. Tučňáci si začli navlékávat korálky. Želvy z okna vyhazují přebytečné věci. Židle vystříhává obrázky z komiksů, časopisů a knih. Knížky se schovávají, aby z nich židle nic nevystříhala. Autíčka mají polštářovou bitku. Draci na autíčka házejí pastelky. Sova vylezla na stůl a řekla všechno uklidit a dát do původní pozice.

Vojto, máš spoustu zábavných a originálních nápadů, moc se mi to líbí! Určitě by se ti povedlo z nich složit vypravování a vybrat si ty nejzajímavější, které bys rozvíjel. Na začátku i na konci píšeš o knížkách, z jejich života v pokoji by šel vytvořit příběh, můžou spolu vést rozhovory, můžeš tam vymyslet nějakou napínavou zápletku. Nabízí se třeba drak, vypadá na zlobiče, knížky by se na něj mohly domlouvat, sova by jim radila, jak ho chytit a zavřít zpátky... Některé události v pokoji bys pak mohl vypustit, aby toho nebylo tolik a čtenář z toho nebyl popletený. V každém případě je v popisu událostí v tvém pokoji opravdu hodně fantazie a to je základ úspěchu.

Jana M.